Kam odcházejí duše zemřelých?

     Není nikdo, komu by někdo neodešel. A není nikdo, kdo by alespoň jednou nezauvažoval o tom, co se s jeho bližními děje poté, co odejdou. A je jedno, jestli je věřící či ateista. Otázka posmrtného života je jedna z těch, co lidi jako jsem já velice zajímají a různá náboženství a víry ho popisují svými způsoby.

     Většina náboženství má myšlenku posmrtného života rozdělený na nebe a peklo. Velmi jednoduchý princip, kde jsou hříšníci potrestání za vše špatné a tudíž končí v pekle, kdežto věřící, kteří žádné hříchy nespáchali a žili podle pravidel své víry ,skončí v nebi, kde je všechno báječné. V nebi se nám mají vynahradit všechny strasti smrtelného života, které jsme zažili. Je pravda, že každá víra má své kritéria, která můžou být navzájem nepochopena, ale jim mohou jen pomoci překonávat špatná období v životě.

     Jiný princip spočívá ve víře v převtělování. Víra v minulé a budoucí životy je velmi rozšířená a dle mého i velmi zajímavá. Princip spočívá v tom že stále umíráme a rodíme v nových tělech a v nových životech. Ze svých předchozích životů si nic nepamatujeme, ale proč to? Někteří uvádějí, že z důvodu, že jsme něco provedli a teď to máme napravit. Zvláštní jsou ovšem zaznamenané případy, kdy si děti své minulé životy pamatovali, našli své rodiny a poznávali je. Je to fascinující a zajisté se tomu budu dál věnovat a číst, abych mohla o doložených případech něco napsat.

     Já nikdy nečetla nic o Hermétismu (upřímně si teď nejsem jistá, zda se to tak píše), ale hodně jsem o něm slyšela. Je to náboženství ze starého Egypta. Bylo založeno Hermésem Trismegistem (omlouvám se za případné chyby v pravopise těchto jmen), který byl prohlášen za boha. Tato víra spočívá v tom, že naše duše je poslána na tento svět za trest. Je uvězněna v těle a jen po nocích má vycházky (astrální tělo v noci opouští tělo hmotné a může se volně pohybovat do probuzení). Na tento svět jsme tedy sesláni, jelikož jsme neuposlechly svého otce, stvořitele. A dokud neodčiníme naše hříchy, tak se nemůžeme vrátit, proto prožíváme nesčetně životů než se smíme vrátit domů.

     Čistě věděcky se názory liší. Některé spočívají v tom, že po smrti nic není. Přestane proudit elektřina v mozku a je konec, tma kterou nevnímáme. Těžké si ale představit nic. Další názor však je zajímavější. Jelikož k životu je zapotřebí energie, tak je nepravděpodobné, že ta jen tak zmizí. Energie se vždy musí někam přenést. Nikdy jen tak nezmizí. proto jsou někteří zastánci teorie, že tato zbytková energie zůstává na místech úmrtí jedince a to mi nazýváme duchy, přízraky a podobné entity. Tato energie může čistě teoreticky za jistých okolností dávat svojí přítomnost najevo i fyzicky, pokud je dostatečně silná.

     Co se ale děje s naší podstatou po smrti nebude zřejmě nikdy přesně zodpovězeno a každý z nás na to bude muset přijít sám. Každá kultura, náboženství či věděcké přesvědčení se na tuto problematiku dívá po svém, ale nikdo nemůže říct, že jeho názor je ten správný. Třeba opravdu není nic a lidé si toto vymyslely, aby se nebáli něčeho co přijde, nebo aby měli útěchu, že jejich blízcí jsou na lepším místě. Nebo snad měli někteří možnost se skontaktovat s oním světem a dozvědět se víc? Kdo ví. Snad jen ti, kteří mají tuto zkušenost za sebou.

     Nara Spirit