Myšlenky mi utíkají dál a dál .....

     Harmonie a rovnováha jsou věci, které mi stále unikají. Jako bych je už měla na dosah ruky, ale vždy, když už je cítím konečky prstů, mi zmizí. Takový věčný boj, ale věřím, že ho jednou (a to velice brzy, doufám) vyhraji. Nejsem člověk, který se vzdává bez boje.

     Občas přemýšlím, kam se můj život ubírá. Jestli jdu tou správnou cestou. No a kam mě vlastně ta cesta dovede? Dělám magii tolik let, tolik let o ní čtu a praktikuji jí, ale co je to se mnou poslední dobou. Přijdu si vykolejená, vyvedená z míry tolika drobnostmi, které jsem dřív v pohodě zvládala. Projevy duchů v mé blízkosti nabírají na intenzitě. Vize které jsem mívala jsou o tolik silnější, že už sama sebe přesvědčuji, že nejsem blázen.

     Možná to moje vykolejení spočívá v tom, že nemám nikoho, ke komu bych se obrátila. Neznám žádné lidi, co se tímto zabývají tak dlouho, nebo déle než já. Když nastane problém, kam se mám obrátit já? Mám přátele zajímající se o tyto věci, ale strach z toho, že je vyděsím je tolikrát větší, než potřeba pomoci, kterou cítím.

     Kam se tedy obracím? No to je jednoduché. Obracím se na svou víru v Boha. Ano, jsem věřící. Né nějak přísně. Chodím do kostela jen velmi zřídka a to převážně na Vánoce. Mám ve své blízkosti husitský kostel, ve kterém jsem byla křtěna. A možná se budete divit, ale dokonce v něm vědí, čím se zabývám. Díky mému dědovi. To o něm to hlavně vědí a uznávají ho. Ale to odbíhám. 

     Když mám problém a nevím co dál, modlím se. Né, povětšinou si neopakuji žádnou naučenou modlitbu, i když znám čarodějku, které nejvíce pomáhá jedna naučená. Já se modlím od srdce, co mě napadne, to si řeknu. Dle mého je osobní modlitba to nejlepší, co můžeme udělat. Ve chvílích strachu mi pomáhá ze všeho nejvíce. Nedám na toto dopustit. 

     Co tím vlastně chci říct? Ani si sama nejsem jistá. Hledám se, hledám rovnováhu, bojuji za lepší zítřky. Je jedno co se mi postaví do cesty, já v tom neustanu. A neměl by v tom ustávat nikdo. Vždyť to chceme, nebo ne? Klidný, spokojený život.

     Chtěla bych tím asi říct jediné a to bychom všichni měli pochopit a nést to ve svém srdci. I když si myslíme, že se k nám svět postavil zády, nemusí to tak být. I když se bojíme projít tmou, musíme vědět, že za ní je světlo. Když stojíme samy, znamená to, že jsme dostatečně silní, abychom ten boj vyhráli bez pomoci. My jsme silní, jsme originální a máme tu svůj úkol. Nebojme se vystoupit ze stínů a hrdě se postavit světu. My na to totiž máme!

     Nara Spirit