Ta chvíle, kdy se vám zboří svět

     Jsem Nara Spirit. Jsem člověk, který se věnuje léta magii. Jsem někdo, kdo chce najít vnitřní klid. Jsem taková, že když trpím, snažím se trpět uvnitř. Když bojuji, vždy za to, co považuji za dobro. Snažím se být za každou cenu tvrdá a oporou pro ostatní. Ale přes svojí tvrdou slupku, co jsem si léta pečlivě tvořila, jsem se dostala tam, kam sem nikdy nechtěla. Na samotné dno své mysli, duše i těla.

     V některých chvílích si přejete, aby kolem vás byli lidi, co vám pomohou. Přátelé, co vás postaví na nohy. Ale když si uvědomíte, že jejich slova nejsou útěchou, kterou hledáte a zoufale potřebujete, co se stane pak? Má mysl se začala bát. Nesmírně se bála a jako by se má dušička choulila v koutku a doufala v nějaký zázrak. Že bolesti přestanou, že se to napraví. Ale to se nestalo. Bolesti dále pokračují a zhoršují se. Zdravotní stav se nelepší a deprese se šíří tělem jako nějaká nákaza. Co teď? Kdo v takových chvílích pomůže? 

     Mě pomáhá jediné. Má víra. Víra v to, že se vždy stane to, co má se stát. Vzdálila jsem se proto od lidí a snažím se dostat svojí mysl, duši a tělo do rovnováhy a hlavně do stavu, ve kterém si budu moct sama pomoci. Vím že to bude bolet po všech stránkách, ale jestli chci v budoucnu být oporou pro ty, jenž miluji, nezbývá mi nic jiného, než se od většiny z nich na čas oddělit. 

     Být sama, meditovat a učit se. To mi teď vyhovuje. To teď potřebuji. 

"Každý pád a opětovné zvednutí nás dělá silnější!"

     Nara

Čarodějnictví a muži - můj názor

     Po dlouhé době opět zdravím. 

     Prostě mi to nedalo a musím reagovat na názory, o kterých jsem slyšela z několika různých zdrojů a od několika lidí. Záměrně nehodlám udávat příklady, nechci, aby mé názory byli brány jako útoky na určité jedince, jelikož to tak prostě není. Nejsem člověk, který by bez důvodu útočil na lidi, nebo jim nedej bože bral jejich názory. Prostě jen vyjadřuji názory vlastní.

     Názory některých čarodějnic ohledně mužů, co praktikují též toto řemeslo, mi nedají spát. Jsou totiž někdy až moc ohraničené. Že čarodějnictví je ženské řemeslo, to s převážné části nepopírám. Ale ohraničovat to až tak, že muž toto nedělá a prostě ho mezi sebou nechceme, se mi nelíbí. S názorem, že muži nemají takové vnímání jako ženy též nesouhlasím, alespoň ne zcela. Mohu souhlasit s tím, že ženy jsou více vnímavé, citlivé a intuitivní. Většině mužů to obvykle čas trvá, než se naučí vnímat jemněji. K tomu bych ráda uvedla jeden malí příklad.

Pokud budou dotazy, ráda odpovím

     Zdravím,

     Včera jsem tento blog probírala se svojí dobrou kamarádkou a kolegyní. Došli jsme k názoru, že by nebylo od věci veřejně odpovídat na dotazy (pokud nějaké budou). Přece jen, jak jsem již říkala, je pro mě přirozenější odpovědět na konkrétní dotaz, než jen sama za sebe vymýšlet, co napsat, co že asi zrovna chcete číst a co vás zajímá. Pokud tedy budete mít jakýkoliv dotaz, tak neváhejte a napište mi na nara.spirit@gmail.com 

     Budu se na vás těšit.

     Nara Spirit

Mé karty

     Dobrý večer.

     Dlouho jsem uvažovala, co napsat a tak mě napadla jedna věc. Proč sem nedat něco málo ze svého "arzenálu" magických pomůcek? No a tak jsem si řekla, že sem dám menší článeček o mích kartách (a do budoucna ne jen o nich). Tak snad se vám budou líbit a třeba vás i inspirují. Bohužel sem nedám vlastní fotky (u příštích článků budou ;) ), jelikož nemám k většině původní obaly a nebo jsou rozpůjčované po mích čarodějnických kolegyních. 

     No tak jdeme na to ;) :

     První karty, co se mi dostaly do rukou byli právě tyto. Kosmický rod tarot. Nekupovala jsem si je a myslím, že bych si je ani osobně nevybrala, ale patřili mému dědovi. Někdo mu je dal a tak zůstaly nedotčené, dokud jsem je jako malá neobjevila. Vím že to bylo někdy na prvním stupni základky. Hrála jsem si s nimi a různě vykládala. Byla jsem jen dítě s velkou fantazií a vírou. Pamatuji si, že mi vyšel výklad na mojí tehdejší nejlepší kamarádku. Pak jsem je odložila a na čas se věnovala jiným praktikám.

     Tyto karty jsou opravdu pěkné, ale mě do ruky moc nesedí. Kdybych ovšem potřebovala a jiné neměla, není problém z nich vykládat. Ale já obecně na tarot moc nejsem

Myšlenky mi utíkají dál a dál .....

     Harmonie a rovnováha jsou věci, které mi stále unikají. Jako bych je už měla na dosah ruky, ale vždy, když už je cítím konečky prstů, mi zmizí. Takový věčný boj, ale věřím, že ho jednou (a to velice brzy, doufám) vyhraji. Nejsem člověk, který se vzdává bez boje.

     Občas přemýšlím, kam se můj život ubírá. Jestli jdu tou správnou cestou. No a kam mě vlastně ta cesta dovede? Dělám magii tolik let, tolik let o ní čtu a praktikuji jí, ale co je to se mnou poslední dobou. Přijdu si vykolejená, vyvedená z míry tolika drobnostmi, které jsem dřív v pohodě zvládala. Projevy duchů v mé blízkosti nabírají na intenzitě. Vize které jsem mívala jsou o tolik silnější, že už sama sebe přesvědčuji, že nejsem blázen.

     Možná to moje vykolejení spočívá v tom, že nemám nikoho, ke komu bych se obrátila. Neznám žádné lidi, co se tímto zabývají tak dlouho, nebo déle než já. Když nastane problém, kam se mám obrátit já? Mám přátele zajímající se o tyto věci, ale strach z toho, že je vyděsím je tolikrát větší, než potřeba pomoci, kterou cítím.

Varování z druhého břehu

     Obecně varování magického typu bývá velice intenzivní zážitek. Mnohdy až děsiví. Někteří mají sny, ve kterých se objeví něco, co jim řekne, že se má něco stát. Například moje babička. Když se jí zdá sen o mase či uzenině, tak ty, jenž je mají v domě či na ně sahají, čeká nemoc nebo smrt. Jiná rodinná známá má většinou noční můry, v té době je vše dobré. Ale když se jí zdá krásný sen, například o zahradě plné květin, tak se něco špatného stane.
     Já sama to mám spíš trochu jinak. Části snů se mi plní. Né vždy, ale většinou. Když mám noční můry (a že je mám velice často), neplní se nic. V nedávné době (pár dní zpátky) se mi stalo něco, co nikdy dřív. Dostala jsem varování z druhého břehu.

Otázky, na které nelze odpovědět a postoje lidí

     Lidé se mě často ptají na otázky, na které neexistuje odpověď. Nebo existuje a já vím, že jí prozradit nesmím. Je to těžké vědět věci, které ostatní vědět chtějí, ale já vím,že to pro ně není dobré. Nechci ovlivňovat ničí životy, nechci do nich vstupovat a měnit je. To není můj úkol. Nejsem žádný guru, nejsem vševědoucí, nejsem nikdo, kdo by chtěl takový být. Proč taky? Nechci uznání, chci harmonii se světem a lidmi okolo mě.

     Bohužel, když nepřinesete lidem odpovědi, které chtějí, nechovají se nejlépe. Někteří si myslí, že jim křivdíte, když jim to nechcete říct. Bohužel nevědí, co by to v jejich životech změnilo. Viděla jsem to tolikrát.